Stát jako rodina?

Na Pedagogické fakultě mě kdysi učili, že naše děti budou jednat tak, jak se chováme my sami, ne tak, jak jim nařídíme.

Podobnou výchovu provádí u svých občanů i stát. Systémem práva poměrně přesně určuje, jakým způsobem má občan jednat, trestá pro společnost nevhodné chování. Nový občanský zákoník dokonce operuje se zásadou „dobré víry“. Tedy, že špatné jednání, které učiníme s přesvědčením, že nikomu neškodíme, se odpustit dá. A že pokračovat v takovém jednání, když už zjistíme, že škodíme, žádná dobrá víra není.

Stejný stát ale nutí zadavatele používat elektronický nástroj, který vznikl v rozporu se zákonem. NEN měl nejspíš skutečně šetřit státní kasu, situace ale časem nabrala otáčky a vznikl megalomanský projekt nefunkčního systému, který každou chvíli ukrojí další kus rozpočtu a nechá jej nenávratně zmizet v černé díře.

Dříve snad ještě Ministerstvo pro místní rozvoj rozvíjelo Národní elektronický nástroj s dobrým úmyslem. Když v tom pokračuje po mnoha upozorněních médií i sankci ze strany ÚOHS, dá se tomu věřit jen těžko. Běžný občan by už byl dávno potrestán, stát si stanovuje sankce sám. A trestat se nechce.

Jak se mám v takovém případě chovat já, občan? Násilný trestný čin je proti morálce, proč bych si ale nemohla něco ukrást? Nebo neplatit daně? Majetkové trestně činy společnost přirozeně netrestá, pokud zákony obchází i stát jako jejich garant, nemůže jejich dodržování vyžadovat po nás.

Těžko byste vychovali děti správně, když jim nedáte dobrý příklad. Jaké občany chce vychovávat stát?

Věra Punčochářová

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*